Dnešní epizoda je IMHO jednou z nejlepších za poslední dobu – dobrá charakterizace postav (zejména Bart a Lisa), ale větší prostor dostaly i méně obvyklé postavy (Milhouse, Vočko) plus konečně dva rovnocenné „story-lines“. Navíc se autoři protentokráte obešli i bez přehršle odkazů a samožerných vtipů, které nemají žádný vztah k ději (snad až na Maggie u Vočka) a dokonce i Itchy a Scratchy byli lepší než obvykle – takový návrat ke kořenům, více satirický a parodický než v poslední době obvyklý vzor „let’s see how much violence we can cram into this one“. Dokonce i konec byl mnohem méně sentimentální a rozvleklý než v podobně gradované epizodě 2F32 (‚Round Springfield).
A hlavně – několik skutečně klasických scén: absolutně všechno co se dělo v Rodinném krmítku strýčka Vočka (zejména Vočkovy repliky jako „Promiň chlapče nejsem zvyklý na dětský smích. Projíždí mnou jako vrtačka dásní.“ nebo „Prosím tě, sundej mi ten košíček z hlavy, je hrozně horký.“) a především jeho televizní reklama (Vočkův křečovitý úsměv přes celou obrazovku se nedá zapomenout). Zajímavé taky byly Bartovy zvláštní snové scény nebo jeho dialogy s Milhousem (Bartovo „Jak může bejt někdo kdo nosí tak tlustý brejle tak hloupej.“ nebo Milhousovo úlisné „Anoooo?“ a „Neeeee.“)…
Episode title:
– „Bart Sells His Soul“ (Bart prodává duši).
Blackboard gag:
– „I am not a lean mean spitting machine“ (Už nikdy se nebudu vyklánět z okna a hrát si na plivající stroj).
Couch gag:
– Každý z OFF má na hlavě fez a všichni jezdí v miniaturních autíčkách a la Shriners.
