Mno tak to bychom měli. Po naprosto fantastické parodii na Akta X tady máme opět jednu z epizod, které se plně koncentrují na Marge, a stejně jako většina jejích předchůdců, ani tato nedopadla nejlépe – a buďme upřímní, dopadla docela špatně. O podobných epizodách se také špatně píše, protože obyčejně nepřekypují filmovými parodiemi a odkazy, a protože i překlad posledního dílu byl více než slušný, bude dnešní pokračování zřejmě o něco kratší než je obvyklé. Na druhou stranu jsem pro vás připravil (doufám že zajímavé) téma, ve kterém vám trochu blíže představím Dannyho Elfmana, autora úvodní Simpsonovské hudební znělky.
Podrobně…
Pro složení Simpsonovské znělky si Matt Groening vybral hudebníka Dannyho Elfmana a jeho požadavek zněl: „Something that’s frantic and frenetic, like the scores of the great shows of the 1960s“. (Něco šíleného a frenetického, jako byla hudba z pořadů šedesátých let.) Sám Danny Elfman k tomu říká: „I was inspired by a lot of different stuff including ‚The Flintstones’ and ‚The Jetsons.‘ The pencil sketch they sent me really had the feel of a 60s-flavored fun opening and I played it that way.“ (Byl jsem inspirován řadou různého materiálu, včetně Flinstoneových a Jetsonsových. Náčrtky, které mi poslali, na mě skutečně dýchly atmosférou šedesátých let a tak jsem to taky nahrál.)
Danny Elfman se narodil v roce 1953 v Amarillu v Texasu a později vyrůstal v Los Angeles. O svém hudebním talentu zřejmě neměl dlouhou dobu vůbec ponětí, až do doby, kdy se ve svých osmnácti letech odstěhoval se svým starším bratrem Richardem do Paříže, kde se oba přidali k jedné divadelní společnosti a Danny se zde seznámil s celou řadou různých hudebních nástrojů. Po Paříži byla další zastávkou na Dannyho životní cestě Afrika, ale poté co zde onemocněl malárií, se vrátil zpět do Spojených Států, kde jeho bratr Richard právě natáčel svůj filmový debut „The Forbidden Zone“, a požádal Dannyho aby mu pro něj napsal hudbu.
Společně proto založili hudební skupinu „The Mystic Knights of the Oingo Boingo“, se kterou se pak během šesti let, které trvalo natáčení výše zmíněného „low-budgetového“ (přesněji řečeno „no-budgetového“) trháku, potloukali po všech možných Los Angeleských klubech, kde předváděli svoje „hudební“ a divadelní představení. Zejména pak zpočátku, když ještě většina členů skupiny svoje nástroje příliš neovládala, převažovala vizuální stránka věci nad tou hudební (něco jako Green Jello blahé paměti). Po dokončení „The Forbidden Zone“, v roce 1979, bylo jméno skupiny zkráceno na „Oingo-Boingo“, a nastala také menší změna v jejím hudebním výrazu.
Danny Elfman poté pokračoval ve skládání hudby pro Oingo-Boingo (a dokonce se stal i jejím hlavním zpěvákem, kteroužto zkušenost posléze zúročil ve filmu „The Nightmare Before Christmas“), se kterou do jejího rozpadu v roce 1995 natočil celkem 11 dlouhohrajících desek. Kromě toho Danny vydal také jedno „sólové“ album nazvané jednoduše „So-Lo“, na kterém mu ovšem doprovodnou skupinu dělali rovněž Oingo-Boingo. Většinu použitých skladeb totiž hráli Oingo-Boingo už řadu let, ale nikdy se neodhodlali je vydat na „řadové“ desce. Kromě toho Danny ostatním hudebníkům slíbil, že dokud bude Boingo pohromadě, tak nebude vystupovat s žádnou jinou skupinou.
Velkým fanouškem Oingo-Boingo byl v té době (na začátku osmdesátých let) začínající režisér Tim Burton, se kterým se Elfman blízce spřátelil. Toto setkání se pro oba dva stalo doslova osudným, neboť spolu v následujících letech vytvořili celou řadu skvělých filmů a Elfman se pro Burtona stal tím, čím je Badalamenti pro Lynche, Williams pro Spielberga, Nyman pro Greenawaye nebo Serra pro Bessona. Jediným Burtonovým filmem, na kterém Elfman nepracoval, je až dosud Ed Wood (k němuž složil hudbu Howard Shore). Přesto jejich vzájemná spolupráce nebyla vždycky až tak idylická, jak se možná na první pohled zdá.
Po dokončení „The Nightmare Before Christmas“ v roce 1993 prohlásil Tim Burton, že si od sebe (tedy on a Elfman) musí odpočinout a dát si menší pauzu. Elfman o tomtéž tématu prohlásil, že se jednalo o „menší rodinnou hádku“ a že momentálně dospěli k jisté tvůrčí krizi, čemuž se není co divit, pokud přihlédneme k tomu, že spolu pracovali přes deset let, během kterých vytvořili šest filmů. Ještě před tímto „incidentem“ Burton a Elfman často žertovali o tom, že stejně jednou skončí jako Bernard Herrman a Alfred Hitchcock, kteří se při práci na „Torn Curtain“ pohádali tak vážně, že spolu od té doby už nikdy nepromluvili, a toto „proroctví“ se málem naplnilo. Posléze si ale oba uvědomili, že spolu vytvořili skvělé věci a že si navzájem chybí, a tak se znovu dali dohromady při práci na novém Burtonově filmu, „Mars Attacks!“.
Kromě dalších Burtonových filmů jako „Beetlejuice“ (můj nejoblíbenější), „Edward Scissorhands“ nebo obou prvních Batmanů, nahrál Danny Elfman hudbu k více než padesáti filmům nebo televizním sériím. Připomeňme alespoň už výše zmíněný „The Nightmare Before Christmas“, „Sommersbyho“, dále skvělý film Guse van Santa „To Die For“ nebo také v Praze natáčený „Mission: Impossible“ Briana da Palmy. Naproti tomu různé komise a poroty udělující všemožné ceny jakoby na Dannyho Elfmana zapoměly, mezi jeho jediné úspěchy na tomto poli totiž patří pouze tři nominace: na Zlatý Globus za „The Nightmare Before Christmas“ v roce 1994, na Grammy za „Men in Black“ v roce 1997 a konečně na Oscara za další film Guse van Santa, „Good Will Hunting“ v roce 1998.
V současné době Danny Elfman pracuje v průměru na třech až čtyřech filmech ročně (z těch nejnovějších připomeňme „Flubber“, „Scream 2“ nebo „American Psycho“) a dokonce se připravuje na svůj režisérský debut, jehož scénář pod pracovním názvem „Little Demons“ si sám napsal a měl by jej produkovat kdo jiný než Tim Burton. Pro případné zájemce o filmovou a televizní hudbu Dannyho Elfmana bych (kromě soundtracků z výše zmíněných filmů) doporučoval zejména kompilace „Music For A Darkened Theatre – Film & Television Music, Volumes One and Two“, které Danny vydal v letech 1990 a 1996. Pokud už patříte mezi Dannyho fanoušky, nelze než vaší pozornosti doporučit UseNetovou diskusní skupinu „rec.music.artists.danny-elfman“ popřípadě „alt.fan.oingo-boingo“.
