- Dallas – kromě toho co už jsem uváděl minule (viz), tedy že název epizody je narážka na díl Dallasu z roku 1979, který se jmenoval „Who Shot J.R.?“, tak úvodní sekvence s Burnsem ve sprše samozřejmě odkazuje na scénu kdy si Sue Ellen vzpomíná na to, že to vlastně ve skutečnosti s Bobby Ewingem nebylo tak jak to ze začátku vypadalo…
- Mod Squad – titulek „Mod Squad In Color“ odkazuje na „Speedway Squad In Color“.
- Nick Park – když Homer sedí u stolu, tak dělá klasický Nick Parksovský „finger wiggle“ – takové to bubnování do vzduchu, jestli mi rozumíte… 🙂
- Sherlock Holmes – Levák Mel samozřejmě dýmkou paroduje Sherlocka Holmese, ale to je tady jenom pro úplnost, ne že bych si myslel, že to někomu z vás nedošlo.
- The Fugitive – scéna kdy Homer utíká z policejního auta je parodie na scénu kdy to samé prováděl Harrison Ford jako doktor Kimball. Homer má taky na konci v nemocnici lékařský plášť – stejně jako Kimball.
- Basic Instinct – slavná scéna s Sharon Stoneovou bledne závistí v porovnání s tajemstvím Willyho kiltu. (BTW: všimli jste si jak Eddie a Wiggum zavírají oči a zatínají zuby?)
- Proces s O.J.Simpsonem:
- Lisina poznámka o tom, že hvězdy showbusinessu nikdy nepáchají zločiny.
- Bartova poznámka o tom, že žádný soud neuzná DNA test jako důkaz.
- Lisina teorie o tom, že někdo nastražil do Homerova auta pistoli, podobně jako měl Mark Fuhrman dát O.J-ovi do auta zakrvavenou rukavici.
- Willyho artritida v prstech, podobná O.J-ově artritidě v kolenech (a asi stejně tak pravděpodobná).
- Twin Peaks – naprosto dokonalá sekvence Wiggumova snu a la agent Cooper.
- místnost s červenými závěsy.
- jemná nápověda v podobě hořící karty.
- Lisin deformovaný hlas a la „Dancing Dwarf“.
- stín, který přeletí po závěsech.
- Wiggum se probudí s trčícím chumáčem vlasů.
- Maggie na konci třikrát „cucne“ na dudlík, první dva zvuky zní jako výstřely, třetí jako tupé žuchnutí – jako když agent Cooper otevřel dveře, dostal dva zásahy a spadnul na zem.
Možná by vás zajímalo jakým způsobem se dosahuje toho efektu deformovaného hlasu, který byl zejména v „Twin Peaks“ doveden k naprosté dokonalosti. Inu i mě to zajímalo a zjistil jsem tohle: Nejprve se věta nahraje normálně na magnetofon, potom se pustí pozpátku a herec se ji naučí říkat pozpátku (BTW: některé skupiny písmen jsou velmi obtížné). Až se herec dostatečně naučí svojí repliku pozpátku, tak se opět nahraje a pustí _znovu_ pozpátku – a v tom je celý trik. Pokud máte doma slušný magnetofon, zkuste si to, dají se s tím vytvářet skutečně zajímavé efekty…
